Aby se vám snadno nakupovalo, používáme na webu k personalizaci a analýze návštěvnosti cookies. Více informací

Sledujte nás na sítích

 

Instagram

cena: 135,00 Kč (5,18 EUR)
skladem

Nejprodávanější

cena: 199,00 Kč (7,64 EUR)
skladem
cena: 145,00 Kč (5,57 EUR)
není skladem
cena: 199,00 Kč (7,64 EUR)
skladem

18. 02. 2017

Den pražiče - část druhá

Je úžasné být svědkem toho, kolik práce se dá udělat za celé ráno. A to ještě není ani poledne. Ale za hodinu bude, a to už budeme muset být zpět v pražírně. Teď míříme k Jirkovi domů, uvaří nám oběd. Je vidět, že pánovi to jde i v kuchyni, protože za necelou hodinku si s elánem vystřihl vynikající hovězí pupek, za který by se nemusela stydět žádná lepší restaurace.

Po jídle jedeme hned zpět do pražírny, kde zatím Radka čelí řadě zákazníků. Někdo si dá rychlé espresso, někdo si zase přišel pro balík zrnkové kávy. Občas má zákazník všetečné otázky, které mu Radka ráda zodpoví. Jako například: "Proč je chuť kyselejší, když má být ovocná?". Marně je mu vysvětlováno, že ovoce, třeba i takové jahody, kyselé prostě jsou. Nu což, někteří lidé to s radostí přijmou a jsou šťastni, že se něco nového dozvěděli. Pár jedinců si ale tvrdohlavě stojí za svým. Život prodavače není procházka růžovou zahradou, ale překvapuje mě, jak to Radka i Jirka s klidem a úsměvem zvládají.

Po jedné hodině odpoledne nápor zákazníků klesá a Jirka jde připravovat cupping nových káv, což je, zjednodušeně řečeno, degustace káv, určení kvality a odlišností na základě jejich chuti a vůně. Na stůl se hned rozprostřelo pět misek. V každé z nich je pomleté stejné množství kávy od třech různých dodavatelů. Po sérii čichání a ochutnávání mi přijde nejvíce odlišný a nejzajímavější hned první vzorek. Voní po ovoci. Asi nejvíce mi připomíná povidla, čili švestky. Chuť je podobná, příjemně ovocná. Jirka se mnou souhlasí, což mi dodalo trochu sebevědomí. Přece jen, shodnout se se zkušeným pražičem je velká pocta, alespoň pro mě. "Kubíku, jsi třída!", říkám si. :)

Po degustaci si v pražírně všimnu nachystaného pytle se zvláštně rozdrcenými kousky kávy. Prý se jedná o Cascaru, což je usušená slupka z kávových třešní, původně odstraněna hned po sklizni.

Z Cascary se louhováním tvoří nápoj dosti podobný čaji s obsahem kofeinu. Samozřejmě mám tu čest slupku ochutnat. Její chuť je zvláštní. Na jazyku se mi vytvořila příjemná sladkost, jako když o vánocích jídávám křížaly. Přirovnat to k určitému ovoci ale nedokážu. Vylouhovaný nápoj je v mnohém stejný, připomíná mi černý čaj se sladkým, ovocným nádechem. Na zimní večery ideální.

 

Po zbytek pracovního dne, asi o půl třetí odpoledne opustila Radka prodejnu a jak se přiblížila hodina třetí, dovnitř začali proudit zákazníci, jako mravenci ke kostce cukru. Až do zavírací doby, která je v pět hodin, na mě neměl Jirka ani pár sekund času, protože lidé chtěli kávu nonstop. Sedím proto ve skladu na pytli plném zrnek a čtu si "Knihu o kávě" od Petry Veselé. "Ideální kombinace", říkám si. V dalších dvou hodinách se toho o kávě dozvídám daleko víc, než téměř za celý život. Nevím, jestli na mě tak působí atmosféra ve skladu pražírny, ale kniha se čte skvěle. A pytle s kávou jsou navíc úžasně pohodlné.

Pátá právě teď odbila, jak se zpívá ve známé písničce, z pražírny právě odešel poslední zákazník a Jirka jde počítat tržby. Říká mi, jak je po takovém maratonu vyřízený, ale na tváři má stále úsměv, takže je mu to těžké uvěřit. Navíc, zítra je víkend a místo vysedávání na gauči u televize si plánuje aktivní odpočinek s celou rodinou v Zoo. Pravda, regenerace v takovém prostředí je daleko účinnější a zdravější než "gaučing". Čas na poslední huštěnovické espresso je tu a pak hurá domů. Jirka mi na cestu přibalí několik balení kávy a pak už se jenom rozloučíme.

Je půl šesté večer, venku je stejně jako ráno tma a já jedu po obchvatu okolo Uherského Hradiště domů do Uherského Brodu. Po cestě přemýšlím, kolik jsem toho dnes zažil. Bylo toho hodně. Pražič nemá nudný život, i když pracuje od nevidím do nevidím. Pražič musí pracovat s chutí a i když se může zdát, že dělá každý den to stejné, tak to stejné zdaleka není. Pražič totiž pracuje s tím, že druhým lidem tvoří rána, pracovní přestávky a víkendová odpoledne. Že lidé, kteří v těchto chvílích pijí jeho kávu si ani neuvědomují, co pražič za celý den prožije. A bylo vidět, že právě to ho pohánělo kupředu.