Jak chutná Indonésie, když ji projedete na motorce, naspíte jen pár hodin a poprvé stojíte uprostřed kávových polí, které jste znali jen z knížek? Michal se právě vrátil z origin tripu a my jsme ho vyzpovídali. Čekejte upřímné odpovědi, pár nečekaných historek a trochu jiný pohled na kávu, než jste možná zvyklí.
Michale, pojďme začít zostra – kolik hodin jsi vlastně strávil v letadle, kolik na motorkách a kolik ve spánku? A kdy sis naposledy připadal tak ztracený v čase jako na Sumatře?
Haha, dost dobrý. No, to si musím spočítat na kalkulačce. 😀 V letadle jsem strávil asi 30 hodin. Na motorkách to bylo rychlé, ale hodně záživné. Když vidíte terén, který musíte zdolat, myslíte jen na to, jak se udržet a nespadnout. Spánek sice byl, ale vždy tak rychlý, že jsem si sotva uvědomil, že jsem vůbec spal. Možná i proto, že jsem tam čas moc nevnímal a jen si užíval tolik nových věcí a zážitků.
Jaká byla tvoje úplně první myšlenka, když ses ocitl uprostřed kávových polí v Acehu? Bylo to spíš „wow“, nebo „kde jsem to sakra?!“
Byl to asi podobný pocit, jako když jsem jako malý viděl vánoční stromeček a pod ním dárky. Taková magie ticha a překvapení. Do té doby jsem znal kávové plantáže jen z knížek. Vždycky jsem snil o tom, že se jednou dostanu na farmu a uvidím to na vlastní oči. Takže to bylo: Wau!
Indonésie je obrovská a divoká. Co tě během cesty nejvíc překvapilo – ať už příjemně, nebo tak, že sis řekl „na tohle mě nikdo nepřipravil“?
Popravdě jsem neměl žádná velká očekávání a o Indonésii jsem toho moc nevěděl. Trochu jsem tušil, že hygiena tam bude na nižší úrovni. Ale nakonec mě spíš mile překvapilo, jak jsou tam lidé i přes velkou chudobu usměvaví a plní pozitivní energie. Takový „no stress“ životní styl.
V článcích zmiňujeme, že jste stihli projet několik producentů za pár dní – to musel být neskutečný fičák. Jak jsi to vnímal fyzicky a mentálně? A stihl sis vůbec někdy v klidu vypít kafe?
Producenti byli dva, ale každý na jiném ostrově. Nejprve jsme byli tři dny na východní Jávě, a pak jsme museli přeletět na Sumatru, kde jsme navštívili vulkanické jezero Toba. Celkem jsem na to měl asi pět dní, takže to byl slušný fičák. Ale nepromarnil jsem ani minutu a užil si to naplno. Únavu jsem skoro necítil – asi díky tomu vzrušení z cesty. Po příletu domů jsem ale spal 16 hodin v kuse. :D A ano – vychutnal jsem si i šálek kávy přímo na plantáži.
Jaká byla vůbec tvoje nejoblíbenější káva, kterou jsi na místě ochutnal – a proč právě tahle?
Nejvíc mě bavila káva od Muhlise z Argopuro Walida – hermetic maceration. Byla příjemně sladká a intenzivně ovocná. Skvělé bylo, že jsem mohl ochutnat lot z minulého i letošního roku a porovnat, jak se chuť mezi sklizněmi změnila.
Byla nějaká situace, která tě úplně rozhodila? Třeba něco, co doma v pražírně zažiješ maximálně ve špatném snu?
Před příletem jsem měl trochu obavy z místní fauny. Ale nakonec to nebylo tak hrozné. Člověk si jen musel zvyknout, že v každém rohu jsou docela velcí pavouci. Narazili jsme na jednoho hada, pár ještěrek, ale jinak to šlo.
Jestli si z celé cesty máš zapamatovat jeden konkrétní moment, co by to byl? Něco, co si vezmeš s sebou nejen jako pražič, ale jako člověk.
Asi to, že ke spokojenému životu člověk nepotřebuje tolik věcí. A určitě také budování vztahů a kultury mezi lidmi – něco, co v Evropě začíná trochu upadat.
Z pohledu pražiče – co ti tahle cesta dala? Změnilo se něco na tom, jak přemýšlíš o kávě, o původu, o práci lidí v produkci?
Určitě mi to změnilo pohled na spoustu věcí. Větší pokora vůči celému kávovému průmyslu. A taky, že někdy není potřeba tu kávu tolik „hrotit“.
A trochu osobněji – co tě na cestě potěšilo mimo kávu? Jídlo, lidi, vůně, momenty? A co ti naopak chybělo nejvíc z domova?
Nejvíc mě asi oslovila mentalita lidí a jejich vřelé chování vůči nám. Dále tropické ovoce – banány, papája a další – tak šťavnaté a neuvěřitelně sladké, že můj mikrobiom zažil blaženost. A co mi chybělo nejvíc? Klasický záchod s toaletním papírem. Tam jsou totiž turecké záchody a papír není – takže si asi dokážete představit, jak to vypadalo 😀
Kdyby ses měl za rok vrátit, co bys chtěl udělat jinak? A co bys poradil někomu, kdo by se chtěl na podobnou origin trip vydat poprvé?
Asi bych neměnil nic. Vždy bych odletěl bez očekávání a nechal to jen plynout. To je na tom to nejhezčí – že pak máte ze všeho větší radost a jste víc překvapení. A taky bych si připomínal, že je dobré mít pokoru a někdy si své znalosti nechat pro sebe – a spíš pořádně naslouchat místním.
A teď na tělo: přivezl sis kromě zelené kávy i něco trochu šíleného? (Suvenýry, historky, kocovinu nebo třeba nové přátele?)
Ano, přivezl jsem si cigarety od Muhlise, který kromě kávy pěstuje i tabák. Dal mi pár krabiček ze své produkce. Samozřejmě jsem vyzkoušel – a musím říct, že to byl teda neskutečný tabáček.
Na závěr – co bys chtěl, aby lidi, kteří pijí naši kávu z Indonésie, věděli nebo cítili? Co z toho příběhu bys jim chtěl přenést do šálku?
Asi bych ostatním doporučil, aby se moc neupínali na naše chuťové deskriptory a zkusili v kávě hledat chutě podle vlastních pocitů. A hlavně – aby si kávu prostě užili a připravovali podle svých preferencí. A také, aby si uvědomili, že každá káva má svůj příběh a urazí dlouhou cestu, než se dostane do jejich šálku.
Přečíst další zážitky z cest za kávou:
- COFFEESPOT se vydal do Indonésie aneb kde roste naděje
- COFFEESPOT se vydal do Indonésie – část druhá: V srdci Sumatry, mezi jahodami, vanilkou a kávou
- Cesta za kávovou vůní. Vydejte se do Keni s pražičem COFFEESPOTU
Ochutnejte lahodné kávy na filtr
Kávy z edice White Bean nejlépe vyniknou při přípravě alternativními metodami.
Najít kávy pro mě